Když cesta je cíl
Sklonek roku lze vnímat různě. Můžeme se nechat strhnout vírem předvánočního shonu. Nebo se jednoduše rozhodnout dát věcem volný průběh.
V létě jsme se v našich článcích věnovali pojmenování cílů a překonávání překážek, které na cestě za jejich splněním můžeme potkat. Skvělými příklady byla horolezkyně Klára Kolouchová, kterou jsme letos podpořili během její letní expedice na horu K2, a profesionální tým Bonver Dakar Project, jemuž se vydařila účast na španělské rallye Baja Aragon. Pro oba příběhy, u nichž naši čtenáři mohli díky článkům alespoň zprostředkovaně být, byla charakteristická snaha jejich hlavních hrdinů, ochota zabojovat a jít si za svými cíli.
Naše každodenní životy sice nejsou tak mediálně sledované, přesto si nezadají s výše uvedenými příběhy co do dobrodružnosti. Denně zápasíme s časem, snažíme se stihnout všechny pracovní povinnosti, staráme se o domácí zázemí, chceme obstát jako rodiče, jako partneři nebo jako kamarádi. Obzvlášť s blížícím se koncem roku je naprosto pochopitelné, že míváme občas pocit zavalení pomyslnou lavinou – byť nás naše práce i bytí naplňují a vidíme v nich smysl.
Co když se na naše životy můžeme dívat z trochu jiného úhlu? Klíčové je pak uvědomit si, že cílem nemusí být stav, který nastane „až… (doplňme si sami)“, nýbrž celý proces, jímž právě procházíme. Znáte fenomén mindfulness? Nejpřiléhavější český překlad zní „bdělá pozornost“. Zkusme se během hektického dne na okamžik zastavit a vnímat, jak se cítíme a nač myslíme. Dýcháme dostatečně? Necítíme tlak za krkem? Potřebujeme si odpočinout? Řešíme v duchu skutečný problém nebo pouhou představu o něm?
V rámci mindfulness můžeme pracovat se naší pozorností a naučit se být plně u toho, co právě děláme – typicky vychutnávat si jídlo a nepřemýšlet nad rozjedeným obědem o pracovních e-mailech. Čím více budeme v kontaktu se světem „tady a teď“, o to méně prostoru dostanou uvnitř naší mysli obavy a stres.
„Buď přítomen v každém okamžiku, jinak Ti život proteče mezi prsty.“
Buddha