Přástky a dračky
Lidové zvyky v souvislosti s našimi velkými svátky máme všichni ještě jakžtakž v povědomí. Ale na ty vesnické, které byly spojené hlavně s obstaráváním hospodářství, jsme už trochu pozapomněli. Naše babičky a prababičky na vsi trávily podzimní i zimní večery na dračkách nebo přástkách. Víte, co se při takových příležitostech dělo?
Na Chodsku se tradovalo pořekadlo: „Do Martina dere, po Martinu přede.“ A hned je nám o něco jasnější, co se při dračkách a přástkách dělávalo. Všichni jistě známe z knížky Babička od Boženy Němcové, že „každá hospodyňka má pro pírko i přes plot skočit“. To proto, aby jich měla dostatek do peřiny.
Nadrat peří do peřiny totiž nebyla vůbec jednoduchá a rychlá záležitost. Celé léto musela hospodyně schraňovat každé peříčko, škubat a podškubávat husy, aby jich měla dostatek. Při podzimních večerech se pak sešla s ženami a dívkami z okolí a začaly dračky. Celé ženské osazenstvo světnice dralo peří, povídalo si, zpívalo a užívalo si společného večera, přestože se muselo pracovat.
S draním peří se pojí hned několik zvyků a pověr. Ženy si například přinesly do světnice jen takové množství peří, kolik zvládly ještě ten večer sedrat. Pokud by to totiž nestihly, měla by podle pověry hospodyně nepovedená housata.
Zbylé pápěrky se zase podle zvyklosti dávaly na jednu hromadu, aby se prý housata držela v houfu. Pravděpodobnější však je praktický důvod. Pápěrky se pak přenechaly chudším lidem, kteří si s nimi plnili polštáře. Dračky se konaly každý den kromě soboty. Podle pověry totiž sobotní draní nevěstilo nic dobrého. Nakonec hospodyně uspořádala doderky, což byla malá hostina, při níž se podávalo ovoce a chléb s husím sádlem.
Dračky se konaly až do svatého Martina. Po něm začínala vesnickým ženám další večerní společenská událost spojená s prací. Až do masopustu se scházela děvčata s kolovratem u někoho s velkou světnicí a v kruhu předla len. Dívky si u předení vyprávěly a měly radost, když se jim povedlo upříst více příze, než bylo v plánu.