Bledule je jednoděložná rostlina z čeledi amarylkovitých (botanický řád chřestotvaré) a známe asi deset druhů. Její domovinou je jižní, západní a střední Evropa a dále pak západní Asie. V severní Evropě se bledule nevyskytuje. U nás nacházíme několik stanovišť – vzácně pouze kolem toku dolní Dyje a v nivách dolní Moravy, několik lokalit se nachází i v povodí řeky Bečvy na Valašsku. Tato rostlina se vyskytuje na vlhkých loukách, v pobřežních křovinách a lužních lesích v pásmu nížin (maximálně do nadmořské výšky 1300 m). Najít ji můžeme také v porostech vysokých ostřic.
Typické bílé zvonečky
Na rozdíl od bledule jarní kvete později, přesto nikoliv až v létě, jak by se mohlo zdát podle druhového jména. Vykvétá již v polovině jara a někdy kvete až do června. Jedná se o asi 30–60 cm vysokou vytrvalou rostlinu s podzemní cibulí, která má asi 2,5–4 cm v průměru. Lodyha je zploštělá a úzce křídlatá. Z jedné cibulky na jaře vyrazí tři až čtyři tmavě zelené přízemní listy. Bledule kvetou bílými baňatými květy ve tvaru zvonečků. Konce okvětních lístků jsou na špičce zbarvené žlutou až žlutozelenou skvrnkou. Květy mírně voní, jejich vůně je velmi jemná jakoby čokoládová. Listy jsou jen přízemní, čepele čárkovité, asi dva centimetry široké a mají souběžné žilkování.
Květy jsou na převislých stopkách, vyrůstají z paždí toulce. Na stopce vyrůstají nejčastěji tři květy ve zdánlivém okolíku, někdy je květů až sedm. Tyčinek je šest, soubor plodolistů je srostlý ze tří částí, semeník je spodní. Plodem je třípouzdrová kulovitá tobolka, semena jsou černá. K opylování květů dochází především včelami a denními motýly, protože bledule bývají jejich první jarní potravou. Po odkvětu se oplozený semeník pomalu sklání k zemi.
Koukořička má ráda vodu
Bledule letní je mohutnější než její jarní příbuzná, dobře se pozná podle téměř dvojnásobné velikosti. Dalším důležitým rozpoznávacím znakem jsou menší květy umístěné na nestejně dlouhých stopkách. Pokud chcete pěstovat bledule letní na zahrádce, měli byste vědět, že bledule nesnáší půdy, které vysychají. Ani v létě nesmí půda zcela proschnout. Hodí se proto pod stromy a keře, k vodním nádržím, do vlhkých polostinných záhonů i trvale podmáčené půdy. Bledule se množí samy vytvářením dceřiných cibulek i zakořeněním semínek vypadaných po odkvětu z tobolek. Cibule sázíme na podzim do propustné půdy, na zimu je dobré přikrývat je listím, které se na jaře odstraní, aby měly nové rostlinky dostatek světla. Meliorace a úpravy říčních toků v minulosti vedly k výraznému snížení počtu výskytu přirozených stanovišť, a proto dnes patří bledule letní ke kriticky ohroženým druhům naší květeny. Je zákonem chráněna nejen u nás, ale i v některých dalších evropských zemích. Její dříve používaný lidový název je letní vločka, koukořička nebo koukořík.
Krásná i účinná
Málokdo ví, že bledule jsou stejně jako sněženky nebo konvalinky jedovaté. Jejich cibule obsahují silně toxické alkaloidy. Po požití jejich cibulky byste mohli utrpět lehkou otravu projevující se zvracením, průjmem, silným sliněním a celkovou únavou. Kromě toho, že bledule zdobí na jaře naše zahrádky, má i další význam. Její využití ve farmaceutickém průmyslu napomáhá při léčbě Alzheimerovy choroby, obrny a zánětů nervů. Rostlinné látky získané z bledule nacházejí uplatnění také v kosmetice. Glycerolový extrakt z bledule dodává pleti hydrataci, vyhlazuje jemné vrásky a chrání ji před ztrátou pružnosti tím, že zpomaluje proces předčasného stárnutí. Zanechává pleť hladkou a jemnou.
Stáhnout PDF pro tisk
Bledule letní
