Latinský název: Cupressus sempervirens
Odolný stromeček
Cypřiš stálezelený, jinak také italský či pravý, je jehličnatý strom z čeledi cypřišovité, rostoucí přirozeně ve východním Středomoří od Řecka až po jihozápadní Írán. Již od dob antiky je však člověkem rozšiřován také do dalších částí Středomoří. Dožívá se stáří až 500 let. Dorůstá výšky 20 až 35 metrů, ale jednotlivé druhy mají velmi odlišné tvary koruny i vzrůst. V některých místech porosty cypřiše stálezeleného určují celý ráz krajiny, například v italském Toskánsku. V hustých porostech je cypřiš velmi odolný vůči požárům, takže se může stát přirozenou zábranou proti jejich šíření. Zmíněné druhy cypřiše jsou schopny udržet semena v uzavřených kuželovitých pouzdrech po mnoho let, a pokud by stromy byly zničeny požárem, semena se uvolní, aby osela holou spálenou půdu. Mnoho druhů se pěstuje také jako okrasné stromy v parcích a kolem chrámů, a to hlavně v Asii.
Co skrývá hustá koruna
Cypřiš má kuželovitý tvar, jeho koruna je sloupovitá a velice hustá, takže kmen není pod větvemi ani vidět. Je velmi přímý, kůra světlešedá nebo hnědošedá, rozpukaná a vláknitá. Borka se odlupuje v dlouhých pruzích. Listy cypřiše jsou tupé, šupinovité, asi jeden milimetr dlouhé a velmi pichlavé. Po rozemnutí jsou velice aromatické – právě silná vůně je pro tento strom typická. Šišky jsou kulovité až elipsovité, mají až čtyři centimetry v průměru, mladé šišky jsou zelené, při zrání pak postupně hnědnou. Dozrávají až druhým rokem, semena jsou křídlatá a podlouhlá.
Silné aroma i účinky
Cypřiš byl odjakživa využíván pro svoji léčivou sílu, používal se i při nejrůznějších rituálech, při svěcení a byl považován za symbol upřímnosti. Již v antickém Římě byl známý jako zdroj éterického oleje, který se hojně využíval k léčebným účelům. V Egyptě byl cypřiš dokonce považován za posvátný strom. V malém množství cypřiš poskytuje také pryskyřici. Dřevo je vonné a tvrdé jako santal. Již ve starověku se využívalo v řezbářství a při stavbách. Šišky mají odpradávna využití v tradiční medicíně. Cypřišové háje se vysazovaly v okolí chrámů a svatyní pro jejich magické účinky. Listí, které se používalo při nakuřování, působilo vhodně i proti hmyzu. Rozmělněné lístky přiložené na ránu jako náplast omezovaly krvácení. Používaly se proto i místo obvazů. Rozdrcené lístky s octem dodávaly vlasům lesk a fixovaly jejich barvu. Nadrobno utlučené cypřišové oříšky vypité s vínem pomáhaly proti nadýmání a léčily močový měchýř. Oříšek smíchaný s moukou a vařený v octě léčil nehty. Listy smíchané s ječnou moukou hojily otoky žil.
Cypřiš tady a dnes
V současnosti je cypřiš používán v kosmetice pro své chladivé účinky, stahuje cévy, dezinfikuje a zmírňuje napětí. Masáž cypřišovým olejem uvolňuje a pleťová voda je vhodná pro mastnější pleť, neboť má schopnost osvěžit pokožku a stahovat póry. Olej z cypřiše se dále používá při chorobách z nachlazení, astmatu a při stavech předrážděnosti. Jeho vůně vyrovnává nervové napětí, uklidňuje a působí na psychiku jako pohlazení. Pomáhá při bolestivé a nepravidelné menstruaci a při premenstruačním syndromu, při hemoroidech a křečových žilách, při revmatismu a močových infekcích. Zabraňuje nadměrnému pocení a působí jako deodorant. Nejčastěji se dnes přidává do aromalamp, koupelí, šamponů, parfémů nebo masážních olejů.
Stáhnout PDF pro tisk
Cypřiš stálezelený
