Latinský název: Arnica montana
Je to vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých. Má plazivý oddenek, ze kterého vyrůstá chudě větvená lodyha, s listy v přízemní růžici. Listy jsou přisedlé, celokrajné, na lodyze s jedním až třemi páry menších vstřícných listů, barva úboru květu je žlutá až žlutooranžová.
Její původ je v Evropě, na jihu kontinentu od Portugalska po Jižní Karpaty, na severu od jižního Norska po Pobaltí, v Čechách se vyskytuje roztroušeně v horských oblastech, na Moravě pouze v Hrubém Jeseníku, v Moravskoslezských Beskydech a na Dačicku.
Arnik je známo asi šedesát druhů, ale u nás v mírném pásu roste jen prha chlumní. Nalezneme ji na loukách, vřesovištích a lesních světlinách od podhůří po subalpínský stupeň, vždy na kyselé půdě.
Arnika patří mezi prastaré léčivé rostliny, vždy byla ceněna tinktura z květů této byliny a škála jejího používání byla velice široká - od pohmožděnin a revmatismu až po léčbu mrtvice, používá se při trombóze, krevních podlitinách a hmožděninách, při zánětech sliznice ústní a také při kožních onemocněních. V homeopatii se používá jako prostředek proti křečím a jako regulátor oběhu. Extrakt z arniky působí rovněž žlučopudně. Experimentálně se dokázalo působení drogy na kardiovaskulární systém: zvýšení objemu cirkulující krve, zvýšení krevního tlaku, zmenšení periferního odporu při zlepšení cirkulace v končetinách, mozku, ale i v koronárních tepnách. Tyto účinky se zčásti připisují obsaženému cholinu a flavonoidům. Obsahuje rovněž silice, hořčiny a karotenoidy. V menší míře je zde obsažen rovněž inulin nebo některé organické kyseliny.
Droga snižuje hodnotu cholesterolu v krvi (opět díky cholinu obsaženému v květu) a hodí se k léčení kornatění tepen. Rozšiřuje také obvodové cévy a tím zlepšuje prokrvení tkání. Užívá se u anginy pectoris (tento čaj pil i Johann Wolfgang Goethe) a vhodná je i při léčbě křečových žil. Flavonoidy působí spasmolyticky a slabě močopudně. Droga zlepšuje i kontrakce dělohy při porodu. Na základě dlouholetých zkušeností se arnika ordinuje při bronchiálním astmatu. Obsažený tymol a jeho deriváty mají bakteriostatický účinek.
Protizánětlivé působení arniky se zevně nejčastěji využívá při ekzémech a zánětech kůže. Arnika se užívá i jako vlasový a kosmetický přípravek.
Časté je zevní upotřebení na podporu resorpce krvácení v hlouběji uložených tkáních. Dále se užívá proti zánětům, při pohmožděninách, vykloubení, revmatismu, po poraněních jako antiseptikum na rány, do kloktadel, na natírání zanícené dutiny ústní, při otocích a trombózách.
Pozor – ve vysokých dávkách může být arnika jedovatá! Přípravky z této rostliny se nesmí používat na porušenou kůži, protože pak dochází k jejímu podráždění. Při předávkování při zevní aplikaci vyvolává droga obsažená v arnice pocity pálení a svědění, které přejdou v kožní zánět s vyrážkou nebo drobnými vředy. Při vnitřním použití vysokých dávek může dojít k podráždění sliznic, které vyvolává škrábání a
pálení v krku a ústní dutině. Také se mohou objevit problémy s polykáním. Dochází i ke vzniku silných střevních zánětů, k závratím, třesu, výraznému tlukotu srdce a poruchám vědomí.
Její sběr vedl na mnoha místech ke zničení původních stanovišť. Prha arnika patří dnes k ohroženým druhů naší květeny a je vedena v červeném seznamu rostlin jako chráněná.
Stáhnout PDF pro tisk