Latinský název: Viola odorata
Violka je jedním z prvních poslů jara. Je to vytrvalá, 10-15 cm vysoká bylinka s kořenujícími výběžky, jimiž se intenzívně šíří. Řadíme ji
do čeledi violkovitých. Listy i stopky květů vyrůstají z oddenku, lodyha se nevytváří. Listy vyrůstají okrouhlé až okrouhle vejčité, často širší než delší, vroubkovaně pilovité, na bázi srdčité. Květní stopky rostou v horní polovině s listenci, květy jsou vonné, koruna květu fialová, vzácně může být i bílá. Dolní korunní lístek vybíhá v ostruhu, ta má vždy fialovou nebo lila barvu. Kvete v březnu až dubnu, jejím plodem je tobolka.
Oddenek rostliny a v poněkud menší koncentraci i celá nať obsahují mnoho saponinů usnadňujících odkašlávání, dále pak hojivý sliz, flavonové glykosidy, voskové látky, alkaloid violin, vonnou silici a dokonce i sloučeninu kyseliny salicylové, což je účinná látka acylpyrinu – právě díky ní má tato bylinka protirevmatické účinky.
Violka vonná pochází ze Středomoří, ale u nás se pěstuje již od středověku a často zplaňuje; roste hojně v křovinách, hájích, parcích a na hřbitovech na území celého státu od nížin do podhůří, zejména v okolí lidských obydlí.
V době květu, tedy od března do dubna, sbíráme celou kvetoucí nať. V září a v říjnu je pak možné z pěstovaných violek sbírat oddenky, kterými se rostlina často vegetativně množí. Květy sladce a velmi jemně voní, těchto vonných silic se využívá rovněž v kosmetickém průmyslu jako součást parfémů, mýdel a dalších výrobků.
Stáhnout PDF pro tisk